Když jsem před nedávnem jedné čtenářce zde na blogu odpovídala na komentář, tak jsem opět měla jako vždy dilema, jestli mám tykat a nebo vykat. K tomuto článku mě tedy inspirovalo tohle moje časté dilema a bude to historicky první článek, který není o spodním prádle. Protože se téma dotýká přímo vás čtenářů/řek, budu dnes o to radši, když mi napíšete do komentářů svůj názor.
Už jsem si asi zvykla, že se ve většině internetových diskusí tyká (až na Módní peklo :-) ), ale pořád jsem se nerozhodla, jestli chci tohle automaticky aplikovat na svůj blog a na veškerou komunikaci s ním spojenou. Zatím to většinou řeším tak, že pokud nevím, tak se snažím odpověď zformulovat tak, abych se tykání/vykání vyhla. Přece jen to ale nejde vždy a pak přichází na řadu druhé kriterium a to, tykal/a mi dotyčná/ný nebo vykal/a? Pokud ani podle toho nejsem schopná rozhodnout, tak vykám.
Pak mám ovšem ještě jedno dilema. Stalo se mi, že jsme si s nějakou osobou v soukromé emailové komunikaci vzájemně vykaly a pak se potkaly v internetové diskusi, kde si všichni tykají. Co pak? Vykat na základě emailů? V diskusi tykat, v emailech vykat?
Ještě pak mám další příklad a to, když si s někým budu tykat v internetové diskusi, jestli mám automaticky tykání převést i do osobního rozhovoru, když se s daným člověkem pak potkám.
Proto by mě zajímalo, jak to vidíte vy. Budu ráda, když mi napíšete svoje názory a stejně tak, když mi dáte vědět, jestli by vám vadilo, kdybych všem na blogu (v komentářích, na facebooku atd.) tykala.
Kromě tykání/vykání mám ještě jedno dilema, které se pro změnu týká psaní i/y u příčestí minulého. Vždycky přemýšlím, jestli můj blog čtou i nějací muži. Protože kdyby ne, tak budu používat 'y'. Jinak se ale držím neutrálního 'i' a říkám si, jestli si o mně díky tomu někdo nemyslí, že neumím českou gramatiku :-), že by tam přece mělo být 'y'.
Jak byste to vyřešili vy (tohle je přesně ten případ i vs. y)? Tykání/vykání? I/Y? Poraďte.
Jestliže se vám blog líbí a nechcete přijít o žádný budoucí článek či recenzi, sledujte můj facebookový profil.
Už jsem si asi zvykla, že se ve většině internetových diskusí tyká (až na Módní peklo :-) ), ale pořád jsem se nerozhodla, jestli chci tohle automaticky aplikovat na svůj blog a na veškerou komunikaci s ním spojenou. Zatím to většinou řeším tak, že pokud nevím, tak se snažím odpověď zformulovat tak, abych se tykání/vykání vyhla. Přece jen to ale nejde vždy a pak přichází na řadu druhé kriterium a to, tykal/a mi dotyčná/ný nebo vykal/a? Pokud ani podle toho nejsem schopná rozhodnout, tak vykám.
Pak mám ovšem ještě jedno dilema. Stalo se mi, že jsme si s nějakou osobou v soukromé emailové komunikaci vzájemně vykaly a pak se potkaly v internetové diskusi, kde si všichni tykají. Co pak? Vykat na základě emailů? V diskusi tykat, v emailech vykat?
Ještě pak mám další příklad a to, když si s někým budu tykat v internetové diskusi, jestli mám automaticky tykání převést i do osobního rozhovoru, když se s daným člověkem pak potkám.
Proto by mě zajímalo, jak to vidíte vy. Budu ráda, když mi napíšete svoje názory a stejně tak, když mi dáte vědět, jestli by vám vadilo, kdybych všem na blogu (v komentářích, na facebooku atd.) tykala.
Kromě tykání/vykání mám ještě jedno dilema, které se pro změnu týká psaní i/y u příčestí minulého. Vždycky přemýšlím, jestli můj blog čtou i nějací muži. Protože kdyby ne, tak budu používat 'y'. Jinak se ale držím neutrálního 'i' a říkám si, jestli si o mně díky tomu někdo nemyslí, že neumím českou gramatiku :-), že by tam přece mělo být 'y'.
Jak byste to vyřešili vy (tohle je přesně ten případ i vs. y)? Tykání/vykání? I/Y? Poraďte.
Jestliže se vám blog líbí a nechcete přijít o žádný budoucí článek či recenzi, sledujte můj facebookový profil.
A co verze: tykání v soukromí a vykání zde na blogu:) ?
OdpovědětVymazatNo, i to se mi stalo :-) Ale chtěla bych se tomu do budoucna vyhnout.
VymazatJsem odchovaná blogovací komunitou, kde se tyká (stejně jako všude jinde v blogosféře a poradnosféře) a toto nepsané pravidlo aplikuji i dále, s výjimkou Módního pekla a Fleru, kde respektuji vykání. Už se mi stalo, že jsem si s jednou starší paní delší dobu psala na blogu a při následném osobním setkání jsem přešla zcela přirozeně na vykání. Nepřišlo mi to nijak divné, stejně jako mi nepřišlo nezdvořilé přejít na blogu zpátky na tykání, jak jsme byly obě zvyklé. Nepředpokládám, že by kvůli tomu utrpěla duševní újmy :)
OdpovědětVymazatOpravdu nevidím důvod, proč se na blogu složitě domlouvat, komu tykat a komu vykat, ačkoliv zaběhnutý úzus určité komunity samozřejmě respektuji. Přeci jen, většinu blogů píšou mladé holky a to tykání je v IT světě taky zcela samozřejmé. A zkoumat, zda je pisatel ve věkové kategorii "tykat" nebo "vykat"? A po jak dlouhé době opětovaného virtuálního kontaktu přejít na tykání? Opravdu v tom nevidím smysl. I když chápu, že zrovna tady na blogu to může být díky MP celkem dilema.
I/Y bych psala jako měkké i, protože pokud ženy v článku přímo neoslovuješ, dle pravidel ČJ by tam prostě to zobecňující i být mělo. Ale to je jen můj názor.
Díky za obsáhlý komentář. Já jsem se nad tykáním/vykáním vždycky jen zamyslela, nějak odpověděla a pak to neřešila, ale pak mě napadlo, proč o tom vlastně nenapsat a nepřečíst si názory ostatních. Asi to ale začnu praktikovat podobně jako ty. Když mi čtenář/ka začne sama vykat, tak budu vykat také. Když se to nepozná, tak rovnou tykat.
VymazatI/Y už jsem si taky vyřešila, protože mi na facebookovém profilu napsal kamarád, že články čte, takže minimálně kvůli němu musím psát I :-)